Zápas o prales pralesa, aneb kdopak bude hrát mátovou
ligu.
Rozbruslení je spíše vlažnějšího rázu, někteří raději ani
nebruslí,spíše jen tak poposedávají a vyčkávají na úvodní
buly.
Zápas začíná z vlažna z obou stran. Jde spíše o nastřelování puků zvětší vzdálenosti,
rozchytávání gólmanů, žádná vážnější akcička se nekoná. Hraprobíhá většinu času ve středním pásmu,
první vážnější akce se rodí až kolem10té minuty utkání. Nikdo nemá v utkání převahu oba týmy jsou
značně vyrovnané,vždyť oba hrají o vyhnutí se pralesu! Ve 13té minutě se daří Snejkům dátvedoucí gól
utkání. Na něj se nám nedaří i přes několik slibných gólovekodpovědět, proto první třetina končí
jednogólovým náskokem hostí. No nic, chvílispočneme, a ve druhé třetině na ně vlítneme…a když
néé, tak třetí třetiny prejmáme hrozně silný! Druhá třetina pořádně ani nezačala a už se Snejkům
daří dátdruhý gól… a potom během dvou minut další. Prohráváme 0:3, ale bereme tosportovně, už
se začínáme těšit do pralesa. Naše nadšení dosahuje vrcholu kolempoloviny utkání, kdy soupeř zvyšuje
již na 0:4. Vypadá to, že cestě do pralesajiž nemůže nic zabránit. I přes vyrovnanost utkání je to
pouze soupeř, kterému totam padá! Pokusíme se tedy ještě o nemožné. Matematika je jasná, remíza
násposílá na pomezí pralesa, takže čtyři góly stačí drahoušku. Blíží se konecdruhé třetiny, máme
výhodu přesilové hry. Vyhráváme buly v útočném pásmu. Maraposouvá puk na elitního beka na modrou
čáru. Ten si rovná puk a hledá to pravémísto pro střelu. Vystřelí! Puk letí. Diváci v hale ztichli,
někteří se vydalipro pivo do baru. Puk letí. K tomu pivu si objednají klobásku. Puk stále letí.Pivo
je skoro dotočeno. Puk se blíží k bráně. Klobáska je už taky skoro ohřátá.V tom se puk prožene mezi
stínícími hráči a gólmanem a zapadne do brány!!!Prostě ohromná pumelice od modré a je z toho
snižující gól na 1:4. Hned na tomáme další dvě gólovky, ale ty jsou nevyužity, proto vše musíme
dohnat v ténaši silné třetí třetině. Ta začíná naším tlakem, pokoušíme se o nemožné. Pochvíli se v
zápase poprvé prosazuje Peťa Zapl a snižuje na 2:4 a když v zápětíprostrčí Libor puk pod gólmanem a
sníží na 3:4, cítíme že je tu možnost naobrat v utkání. Soupeř se ale nemíní vzdát, ač je to had,
tak vystrkuje růžky asnaží se kouknout! Několikrát se ocitá v pěkné šanci a dokonce i slyšíme
zvonittyč. To nás neodradí a z pěkné střely z mezikruží Dája vyrovnává na 4:4, tímtogólem jsme venku
z pralesa. Do konce utkání však ještě zbývá spousta času,začít pouze bránit, to nám nestačí, bo to
neumíme a skóre by jsme neudrželi.Musíme hrát stále stejně a snažit se útočit. Soupeř ví, že musí
dát gól a tohovíce žene do útoku. Jeho šance se stupňují. V čase 58:02 je vyloučen hráč Snejkůna 2
minuty za sekání. Když se nic nestane, tak máme do konce utkání převahujednoho muže v poli. Hrajeme
ale otřesně! Vypadá to jako by spíše převahujednoho muže měl soupeř. Hadi jsou nastěhovaní v našem
obraném pásmu a tlačí sedo brány. Puk několikrát jen těsně míjí naši bránu. Daří se nám vyhodit a
nachvíli se osvobodit. Soupeř se ale ihned vrací a zase šance střídá šanci. Opětse osvobozujeme a
jdeme do útoku, Bárt si vymění puk s Peťou Zaplem a ten ponádherně předložené nahrávce dává svůj
druhý gól utkání. Je to 5:4, do konceutkání zbývá něco málo přes 10 sekund, do pralesa nás posílají
2 soupeřovygóly. To nemůžou dát!!!! Soupeř odvolává gólmana, sekundy naskakují, soupeř sek žádnému
zakončení nedostává, je tu konec utkání. Výhra 5:4!!
Úkol splněn, vypustili jsme
hada zpět do pralesa..
Na tu bídu co letos předvádíme, tak toto bylo týmově vybojovanévítězství. Utkání to bylo
vyrovnané a dalo by se říci, že opravdu vyhrál tenšťastnější. Kdyby snakes proměnili svoji šanci za
stavu 3:4, tak bylo nejspíš outkání rozhodnuto.
Příště nás čeká první zapas v předsíni
pralesa, v 9té lize (kvasnicovélize).
Jak já se v létě potím, tak ta moje vesta je tím potem
načichlá. A jak já ji hodím na tu zmiji, tak ona se lekne a neví co se to s ní děje. Pak tam
strčím ruku a ona cítí ten samý pach a toho se ona bojí nejvíc! A vidíte, nekousne…. Jednoduchá strategie, jak vyzrát na
hady.
Nedělní zápas
v nezvyklém dopoledním termínu. V šatně nás již očekává posila pro tento zápas, legenda
zábřežského fotbalu a hokeje, nesmrtelný Jirka Okleštěk! V šatně je hned o poznání veseleji a
nemůže za to jen rituál, ale převážně rady dědka. Nejvíc zmrd..ý dostane nepřítomný Mara Kocián za
svoji pověstnou zasekávačku za modrou. Sice ji už nedělá, protože je v obraně, ale to dědek
neřeší. Poté vyfasuje každý nějakou dobrou radu do utkání a můžeme nastoupit na led. Nutno ještě
dodat že máme opět půjčeného gólmana, ale to už je tak nějak zaběhlá tradice pro tuto
sezónu.
Do utkání
nastupujeme vcelku aktivně, všichni už se těší domu na nedělní husy a králíky, tak to chtějí mít
rychle odehrané. Nás žene do útoku téměř 10ti-hlavý fanklub tvořený Joulkovic rodinou. Oba celky se
zdají od prvních minut zcela vyrovnané. Šance naskakují shodně na obou stranách. Je jasné, že toto
bude utkání, kde rozhodne jeden dva góly. Díky Marťovi se nám daří vsítit první gól,
v avízované výhodě po faulu soupeře se mu daří umístit střelu přesně k tyčce a můžeme se
radovat. Po pár minutách se šťastný střelec raduje opět. Dostáváme se do dvoubrankového trháku, to
ale neznamená, že soupeř šance nemá. Šancí má spousty, ale všechny kočí na skvělém gólmanovi. Do
konce první třetiny, máme ještě asi 5 gólovek, bohužel vše spálíme jak nejlépe umíme. Dvě minuty
před koncem první třetiny se nám nedaří vyhodit puk z třetiny a soupeř šťastně snižuje na 2:1.
Od této chvíle už je to pouze zápas o kvalitě gólmanů a nemohoucnosti střelců. Na obou stranách
spousty gólových šancí vždy končících na výborných nebo občas i šťastných gólmanech. Jak se zvyšují
minuty utkání, tak se snižuje výkon hráčů obou mužstev. Jednoduše by se to dalo vysvětlit na situaci
z poloviny třetí třetiny, kdy jediným bruslícím hráčem na ledě byl Bárt. Za brankou soupeře
sebral puk nahrál na stacionárního hráče před bránou, kterého stacionárně bránil obránce. Střela
minula bránu, šla do druhého rohu. Bárt přebruslil, nahrál na stacionárního hráče…… Bárt
přebruslil, nahrál na stacionárního hráče… Pak to konečně rozhodčí písknul, všechny nás
vysvobodil a mohli jsme jít střídat. Za zmínku ještě stojí situace z 55té minuty utkání, kdy
byl faulován v jasné šanci Jirka Okleštěk. Je nařízeno trestné střílení, které jede sám
faulovaný. Dělá krásnou kličku do blafáku, nedaří se mu ale puk zvednout přes gólmanovi betony,
proto zůstává skóre nezměněno. Od této chvíle se více stahujeme do obrany a snažíme se skóre
ubránit. To se nám taky daří, hada držíme a vidíte, nekousne!
Z utkání jsou asi tři
nejdůležitější postřehy:
Gólman
chytal extraligově! Výborná práce, pochytal i nemožné, díky jeho výkonu jsme slavili
výhru.
Nemohoucnost střelců! To co se v tomto zápase neproměnilo, to bylo opravdu
neskutečné.
Legenda
v šatně! Atmosféra v šatně s Jirkou jasně ožila, bylo veselo jako před léty. Mužstvu
to dodalo zcela nové sily a chuť do hokeje.
Zápas začal, podle předpokladu, našim vlažným
tempem. Nikam jsme se nehnali, vycházeli jsme z nezajištěné obrany a jistého gólmana,
který nás od začátku držel nad vodou. Soupeř hrající na kompletní 3 útoky s námi ale neměl
slitování, nechtěl přistoupit na naši neaktivní hru a svojí značnou aktivitou nás značně deptal.
Nenechali jsme se zlomit, hráli jsme stejným tempem dál. V osmé minutě se stalo to, co se dalo
čekat, ale že to bude hned 2x během půl minuty, to nikdo nečekal. V obou případech jsme fatálně
propadli v obraně a soupeř s klidem bobra 2x měnil skóre ve svůj prospěch. Jak hra
plynula, tak se na výkonech obou mužstev moc neměnilo. Soupeř byl stále aktivní, bruslil, měl více
štěstí na hokejkách. My se ploužili, nebyli si schopni nahrát a přechod přes střední pásmo pro nás
byl takřka nemožný. Na počátku třetí třetiny se nám daří díky Peťovi Zapletalovi snížit na 2:1,
chvíli začínáme vyvíjet na ledě aktivitu. Ta je ale po
pěti minutách utnuta dalším bobřím gólem do naší sítě. Soupeř si hlídá výsledek a v samotném
závěru utkání zvyšuje na konečných 4:1.
Z utkání měl rozhodně více soupeř, s naším výkonem
jsme vůbec nemohli o nějakých bodech přemýšlet. Našemu výkonu chybělo všechno, aktivita, štěstíčko,
přihrávky. Jen díky Honzovi v bráně nebylo skóre ještě hrozivější. Bobři nám ukázali, jak se
hraje hokej.
Doufáme,
že si z tohoto zápasu vezmeme ponaučení a v příštím utkání se nám předvede hokejovější tým
co nepodceňuje zaběhlé a osvědčené
rituály.
Úkol zněl jasně, zhasnout
světla!
Motivační rituál tentokrát neprobíhal decentně
v šatně, jak je zvykem, ale o trošku silněji předchozího večera v jedné zábřežské
nalévárně. Na vánočním večírku jsme ale důkladně probrali taktiku, takže se vlastně nebylo čeho
bát.
V šatně to
vypadalo jako po nějakém mejdanu! Na led se nikomu moc nechtělo, každý si přál ať už je po zápase a
může regenerovat po předchozím večeru. Na rituál neměl nikdo náladu, některým se jen na jeho
pomyšlení zvedal kufr. Tak jsme napochodovali na led, že jako uvidíme. Rozbruslení bylo spíš jen
takový popocházení, aby se moc neplýtvalo zbytky sil. V bráně, tak jako tento rok klasika, opět
jiný gólman. Jestli to tento rok půjde stejným tempem, tak stanovíme nový rekord LHL, na každý zápas
jiný gólman. Gólmana ujišťujeme, že budeme zodpovědně bránit a že to bude takový vyrovnaný šmidlo
zápas. A můžeme začít..
Jak jsme
slíbili, tak to nám ale nějak nevychází. Světla si na nás posvítili, a vlítli na nás jak důchodci na
slevy v Lidlu. Ani jsme pomalu nezaregistrovali, že se vhodilo buly a soupeř poprvé hrozil před
naší bránou. Gólman nás podržel, další vhazování tentokrát v našem obranném pásmu. Lup, šup,
prásk a byl tam. První minuta a jak to umíme, tak opět prohráváme. Soupeř je nějakej až moc aktivní
a nebere ohled na náš stav. S pukem se moc nepotkáváme, přichází třetí minuta a je tam druhej
gól! Fanoušci v hledišti jen nevěřícně kroutí hlavou. Na takový výkon se podívat rozhodně
nepřišli. Ženou nás do útoku a tak konečně začínáme bruslit. Soupeř opět hrozí, šanci ale
neproměňuje a tak přichází konečně gól i do jeho sítě. Začínáme přebírat otěže zápasu a diktujeme
hru. Padá gól za gólem a po první třetině vedeme 4:2. Krásná práce! Až do konce zápasu jsme jasně
lepší, soupeř hrozí jen z ojedinělých brejků. Daří se nám soupeře zamykat v obranném
pásmu, každý náš útok zavání gólovou tečkou. Góly padají a nám přinášejí klid na hokejky. Konečné
skóre 6:3 je pro nás krásné. Úkol splněn, světla zhasla! Fanouškům jsme se odvděčili za jejich
fandění. Od druhého gólu jsme předváděli pěkný, oku lahodící hokej se spoustou šancí, přesných
přihrávek a famózních gólů.
Motivační večírek se nadmíru osvědčil. Hráči nechali na ledě poslední síly a hráli
jako tým. Pokud tuto laťku udrží, mohli by zabojovat ve zbývajících zápasech postup do 6.ligy.
Nezbývá než popřát hráčům, ať
jim forma vydrží i do dalších
bojů.
Jestli to tímto tempem půjde dál, tak pro nás
zanedlouho bude silným soupeřem i prázdné hřiště s položenou bránou.
Ještě než začneme popisovat to
co se dělo, tak se musíme nutně vrátit k minulému zápasu. Nějakým nedopatřením se po utkání
nedopil rituál, zůstalo sice jen na dně, ale i to značně urazilo hokejového boha, který nám to
v tomto zápase připomenul.
Díky Bártovi máme velkou šatnu. Věnujeme se rituálu stejné šarže jako minule, vítězná
sestava se nemění! Alda Grohman zjišťuje, že si zapomněl rukavici a jeden chránič, máme půjčeného
gólmana (8 zápasů – 6 gólmanů), slivovička ubývá. Takže motivováni jsme dostatečně a
nastupujeme na led.
Sršni
nastupují v 9ti hráčích s jedním hostem. Podle zatím odehraných utkání se očekává
vyrovnaný zápas. Od prvních sekund to tak i vypadá. Vyrovnané utkání, každý chvilku tahá pilku.
Dájovi se daří otevřít skóre. Od této chvíle jsme trochu aktivnější. Další gól se nám nedaří přidat,
proto přichází úder od Sršňů. Těsně před konce první třetiny se nám daří díky Peťovi Zapletalovi
opět uniknout na rozdíl jednoho gólu. Dalších 37 minut by se dalo vystřihnout jako by nebylo. Sršní
mají jedovaté střely z dálky, které náš zapůjčený gólman s přehledem mistra likviduje. My
máme několik nájezdů a šancí před zapůjčeným gólmanem sršňů, ale protože jsme dřeváci a lempli, tak
z toho bohužel nic není. No a jak už to tak bývá, tak přichází 57 minuta. Sršouni vyhrávají
buly v našem obraném pásmu, na kruhu puk dostává Jirka Černý a nekompromisně prostřeluje
gólmana. Srovnáno na 2:2. Soupeřům tento gól dodává sil. My působíme svázaně a snažíme se ubránit
remízu. V nastalém zmatku si ale nikdo z nás neuvědomuje, že my vlastně neumíme bránit
remízu! Půl minuty před koncem je dílo dokonáno. Po našich marných snahách na vyhození se puk
dostává mezi kruhy na volného Sršně - Jirku Weichsla a
ten dává vítězný gól na 2:3.
Utkání bylo vyrovnané, šance na góly byly na obou stranách. Vyhrál ten šťastnější.
Nás můžou mrzet jen neproměněné šance. A že jich bylo. Musíme taky podotknout, že utkání bylo hrubě
ovlivněno ze stany rozhodčího. Ten se rozhodl, že asi nechá zápas plynout a nebude do něj příliš
zasahovat, což rozhodně nebylo moudré řešení. Bránění ve hře, hákování a ofsajdy co ke konci utkání
pouštěl, to bylo už vážně moc. Ale nejspíš to byl jen do očí bijící trest od hokejového boha,
abychom si uvědomili, že rituál se neoj*bává.
No, tak jsme se do toho po zápase opřeli a
rituál rituálně vypili. Snad jsme si tímto opět naklonili hokejového boha a bude při nás
v příštích utkáních stát.
To, že jsme všichni po zápase jeli spořádaně domů, až na kapitána, který šel na pivo,
to už asi nemusíme ani dodávat. To je taková jistota jako že ráno na východě vyjde slunce a večer na
západě
zapadne.
Po delší době dostáváme zase jednu velkou šatnu,
což je dobré pro tmelení družstva. Obzvlášť když koluje švestkový rituál z roku 2011, lahodné
chuti a vůně. Prohloupil ten, kdo musí zase řídit. Dostatečně motivováni ( při předzápasovém tmelení
kolektivu padl skoro celý půlčík) nastupujeme na led. Jo a aby naše redakce nezapomněla, tak
nastupujeme se třemi náhradníky do pole a náhradním
gólmanem.
Rozbruslení, taková pohůdka, prostě se hlavně moc neunavit, čeká nás ještě hodina
zápasu, takže žádná divočina. Pár střel na gólmana a může se to
písknout.
Zápas
začíná v našem až nezvykle divokém tempu. Diváci museli být určitě na pochybách, jestli toto
zběsilé tempo budeme schopni udržet po celou dobu utkání. No, na pochybách byli asi i hráči, tak
jsme po chvilce raději zvolnili. Přeci jen to není sprint na 100 metrů, ale hodinový zápas! I přes
zvolnění, jsme byli až nezvykle aktivní. Brusli jsme, byli jsme dřív na puku než soupeř, přihrávky
přesně na hokejky…teda přesně jen když jsme od sebe byli kousek a ještě né moc
v pohybu… ale celkově naše podání vypadalo hokejověji než výkon soupeře. A pak to přišlo.
(čte-li někdo tento zápis ve stoje, tak ho z důvodu jeho bezpečnosti žádáme ať si sedne –
pozn. redakce) Soupeř ztrácí puk v naši obranné třetině. V rámci vyhození se puk dostává
středem hřiště na Joulka, který se třemi RYCHLÝMI kroky dostává za obranu soupeře(to bylo na naší
obranné modré), a pozor, nepřestává bruslit ale šlape dál v samostatném úniku. Tato akce je
zakončena krásným gólem a bouřlivými ovacemi. Můžeme se jen dohadovat co tyto ovace vyvolalo více,
zda ten gól nebo to co mu předcházelo. No asi takhle, kdybych to na vlastní oči neviděl, ale
jen mi to někdo vykládal, tak neuvěřím. Po zápase se vynořili spekulace, že za to mohl švestkový
rituál z roku 2011, lahodné chuti a vůně. Ale teď zpět k zápasu. Je nám jasné, že teď se
nějakou dobu nebudete moci soustředit na dění na ledě. Chápeme to, nás to taky všechny vykolejilo. A
to až tak, že jsme dostali vyrovnávací gól. Poté jsme se ale opět ujali vedení díky Charvimu, který
ukázal soupeři, jak se proměňují šance v 1.lize. Krásně poslal puk bekhendem do brány pod
ležícím gólmanem. Do konce první třetiny se nám ještě daří zvýšit skóre na 3:1. Teď bych nerad lhal,
jsme přeci jen solidní redakce, která uveřejňuje pouze podložené informace, ale domníváme se, že
střelcem byl Dája. No, ani to nebudeme raději nazývat střelcem, ale spíš autorem gólu. Byl to takový
nához, který zamířil velkým obloukem od modré čáry, letem málem atakoval strop haly a potom zapadl
pod víko brány. Překvapilo to všechny, nejvíc gólmana, který opravdu takovou podlou pumelici
nečekal. Druhá třetina byla taková neslaná nemastná, jeden gól na každé straně. Hráli jsme líp, měli
jsme převahu, ale nevyjádřili jsme to gólově. Rozdíl 2 gólů pro závěrečnou třetinu a doposud
předvedený výkon nás žene k plnému bodovému zisku. Snažíme se přidat nějaký ten góleček a
hlavně poctivě bránit. Jak si méně hokejový soupeř celý zápas pomáhá nehokejovými zákroky, tak ve
třetí třetině se to stupňuje až moc. Hákování a osekávání je rozhodčím přehlíženo a zbytečně celý
zápas hrotí. Jedním ze zbytečných zákroků je najetí soupeřova nejlepšího hráče, který celý zapas
vyčníval nad zbytkem týmu a režíroval obranou hru soupeře, do našeho půjčeného gólmana. Vzal puk u
jejich brány, všechny si nás vysmrkal, od modré jel sám na vyjetého gólmana, který mu skočil od
nohy. Prostřelil ho, gól, OK. Ale potom mohl gólmana přeskočit, zabránit střetu. Místo toho do něj
najel v plné rychlosti. Zbytečně. Od tohoto zákroku je na ledě ostřeji. Dohrává se více akcí.
Mírné uklidnění na naše hole přináší až náš gól na 5:3, který padl 2 minuty před koncem.
Soupeř zápas nezvládá a 30 vteřin před závěrečnou sirénou bek soupeře nevybíravým způsobem skládá na
led Maru Kociána. Můžeme být rádi, že Maruně neurazil hlavu, debil. Pak se zápas už jen dohrává
z povinnosti.
V zápase jsme byli jasně lepší. I proti minulým zápasům bylo vidět jisté
zlepšení. Hlavní pochvalu si zaslouží 2gólový střelec Joulek. Ten v tomto zápase jasně ožil.
Byl aktivní, hejbal se, a to jak se rozjel k tomu sólu… no paráda. Ještě musíme přijít na
to, čím to bylo, může za to slivovička, chtěl se vytáhnout před hostem z 1.ligy(Charvi),
hokejově dospěl … otázky … Další pochvala je určitě gólmanovi. Podržel nás, střely
z dálky likvidoval se značným přehledem. Škoda jen toho zbytečného zákroku na něj z 50-té
minuty. Ještě jedno malé vypíchnutí individuality a to je Peťa Jarmar. Jednou sice propadl a byl
z toho gól, ale jeho předvedený výkon v závěrečné třetině si zaslouží minimálně
zveřejnění. Parádní práce v obraně, podpora útoku a střely na bránu. Jediný co tomu chybělo byl
gól, ke kterému nebylo daleko. Jen tak dál, ono to tam
padne.
No nic laty, pořád je co zlepšovat! Tak hlavně neusnout na vavřínech a makat, makat, makat!! Příště nás čeká derby proti Sršňům, takže boj o každý metr ledu, potažmo Zábřeha. A jestli nebude výkon opět lepší než tentokrát, tak si na vás redakce smlsne BUBUBU..
Díky hektickému výkonu administrativního vedoucího mužstva (Dáji) můžeme nastoupit
v 10ti. Sehnat lidi 4 hodiny před zápasem, to si zaslouží pochvalu. A to je asi jediná
pochvala, která by se dala týmu nebo jednotlivci za zápas udělit.
Opakovat se, že jsme dřeváci, laty a i rybník
pro nás začíná být až moc vysoká liga je si zbytečné...
Tož tedy. Na led nastupujeme s náhradním
gólmanem a dvěma náhradníky. Zápas rozehráváme aktivně, AVX by měl hrát teoreticky stejně jak my.
Párkrát se dostaneme do šance, ale jinak je to spíš nahazování puků na gólmany na obou stranách.
Z naší strany není vidět žádná pěkná přihrávka, akce, šance. Prostě nuda, nuda, šeď, šeď.
Soupeř občas zahrozí, ale gólovek si taky moc nevytvoří. Je to jasně ten zápas, kde první gól
rozhodne. Narazili na sebe totiž dva šmatláci! AVX má více štěstí na hokejkách a daří se mu otevřít
skóre. Po tomto vzrůšu ale hra opět upadá. Snažíme se více napadat, to se nám daří, jsme aktivnější
než soupeř, víc bruslíme. Je nám to ale málo platné. Když vybojujeme puk v útočné třetině, tak
si nepřihrajeme. Když puk zatáhneme do pásma, tak ho v rohu ztratíme. Když se zadaří a dáme si
jednu pěknou přihrávku, tak ta následující, která by vedla ke gólové akci, se nepodaří. Zvyšujeme
tlak, snažíme se více napadat, útočíme ve čtyřech lidech. To se nám vymstí a soupeř z rychlého
brejku zvyšuje na 0:2. Do konce zbývá 6 minut a je rozhodnuto. Naši bezmoc dokonává gól na 0:3,
který padl dvě minuty před koncem. Je konec zápasu, ale aby to bylo spravedlivé, tak by se mělo
uvést, že AVX utrpěl výhru. Co dodat? Byli jsme určitě více aktivnější než v minulých
zápasech, ale stále je to málo. Nedaří se nám přihrávky, většina chodí úplně jiným směrem než je
zamýšleno! Když útočíme, tak není komu přihrát. A když se vracíme do obrany, tak nás soupeř často
přečíslí. No prostě dřeváci. Ještě malá pochvala pro náhradníka Davida. Ten jednoznačně vyčníval v našem
mužstvu, bohužel si to ale neměl s kým dát a tak jeho aktivita přišla na zmar.
Jelikož se náš „předzápas“, který hráli lanškrounští junioři, poněkud
protáhl, tak jsme získaný čas využili k občerstvení se v šatně. Na led jsme se proto
vydali značně motivování a odhodlání vyhrát. Rozhodčí měl asi dost na spěch, bo rozbruslení zkrátil
na úplné minimum a v zápase toho taky moc nepískal... asi chtěl nechat plynout hru, ne asi!
No zápas jsme sice
začali aktivně, ale naše aktivita nás po cca 120ti sekundách hry postupně opustila a přijali jsme
nehraní hokeje od našeho nehokejového soupeře. Náš výkon byl sice o něco málo lepší něž soupeře, i
přes to vše to ale byla hrozná holomajzna. Podařilo se nám otevřít skóre utkání, po té přišlo ještě
pár střel na bránu, ale bohužel bez gólové tečky. Takže přišel zasloužený trest v podobě gólu
do naší sítě. A aby toho nebylo málo, tak soupeř trestal ještě jednou. Od této chvíle byl soupeř
značně aktivnější, více brusli a hrozil před naší bránou. My ale máme Miru Müllera! Podržel nás a
všechny šance likvidoval jako na běžícím pásu. Po delším ostřelování gólmana se nám daří vyrovnat a
poté dáváme (vítězný) gól na 3:2. Nádherná akce, elitní bek dostává namazáno mezi kruhy a
nemilosrdně nahazuje puk do klubka hráčů před bránou, puk si nachází skuliny mezi hráči i gólmanem a
aniž by kdokoliv věděl jak se dostal do brány, tak je prostě v bráně! Nádherná akce... Od této
chvíle se ze soupeře vytrácí jakákoliv hokejová aktivita a začíná hrát spíše řeckořímský zápas
– a rozhodčí to taky jako zápas soudcuje. Píská minimum faulů a zápas se mu vymyká
z rukou. Naštěstí se nám daří ještě několikrát skórovat a nepřipouštíme vyhrocení zápasu.
Konečné skóre 7:2 je sice pěkné, ale rozhodně nehovoří o našich
kvalitách!
Takže krátké shrnutí. Hráli jsme úplnou tužku, kdyby byl s
návštěvníků stránky | |
---|---|
celkem | 169 104 |
tento týden | 259 |
dnes | 128 |